Nedá mi to, abych si nezavzpomínala na úplné začátky. Kdysi dávno jsme se rozhodli s manželem (v té době vlastně přítelem), že si pořídíme pejska na hlídání našeho podniku. Nejprve jsme pořídili štěňátko NO bez PP. Jmenoval se Beri. Jenže měl hodně toulavé nožky. Zkrátka a dobře jsme po nějaké době zůstali zase bez hlídače. Tak jsem začala přemlouvat, tehdy přítele, abychom pořídili rotvíka. Shodou okolností přišel jeden zákazník i s pejskem - rotvajlerem. Dlouho si spolu všichni povídali a poté jsem dostala souhlas pro pátrání po štěňátku. Jediná podmínka byla, aby to byla fenka. Po nějaké době jsem našla inzerát na štěňátka s PP z chovatelské stanice "HARTAU". Jeli jsme se podívat a bylo rozhodnuto. Tak k nám přišla fenka AGNES HARTAU zvaná "Agi". Když vyrostla, tak jsme se dohodli, že jí necháme vycvičit. Tohoto přetěžkého úkolu (jak již dnes dobře vím) se ujala Zuzka Smrčková, dnes majitelka CHS NEMERTINI. Následovaly výstavy, svod, bonitace, RTG a zkoušky. Nakonec se, díky dlouhé a neúnavné snaze Zuzky, povedlo naší Aginku uchovnit. Tímto vlastně vznikla naše chovatelská stanice OD LABSKÉHO STRÁŽCE a první vrh. Vrh "A".

   Z vrhu „A“ jsme si ponechali pejska jménem Abu, z druhého vrhu mě v té době již manžel přemluvil, abychom si ponechali dalšího pejska Beriho. Bohužel osud chtěl, aby mamka Agi oba svoje syny přežila. Sotva jsem ji nechala ze zdravotních důvodů vykastrovat, tak jsem během půl roku přišla o oba její syny. Takže nám zůstala zase jen Aginka. Tenkrát krátce před smrtí Abuláčka se Zuzce v CHS NEMERTINI narodila štěňátka, tak mě manžel pod záminkou nákupu odvezl k ní, abych se na ně podívala. Nakonec mě přemluvili a pořídil se od ní pejsek jménem ADRIAN ELROY NEMERTINI, kterého jsem přejmenovala na Brixe. Agince trvalo asi týden než si zvykla, že je u nás zase malý rošťák, který jí nenechá ani chviličku na pokoji a stala se z nich nerozlučná dvojka. Aginka ho vychovala jako svého vlastního synáčka a vzájemně se hlídali a doplňovali. Bohužel stáří se nevyhýbá ani pejskům a jednoho krásného slunečného dne Aginka odešla. Tentokrát jsem rozhodla, že nebude žádné překvapení v podobě štěňátka, nýbrž že si dáme hezky čas a novou fenečku, budoucí pokračovatelku našeho chovu, pečlivě vybereme. A tak k Brixíkovi přibyla nová fenečka  CHITA ANACO.  Překvapilo mě, jak se může historie opakovat. Brixík se jí okamžitě ujal, vychoval jí, naučil jí vše potřebné od lumpáren přes hlídání, mazlení s vybranými lidmi až po lovení myší jako jeho kdysi Aginka. Dodnes jsou opět tou nerozlučnou dvojící, která se vzájemně hlídá a doplňuje.